sobota 23. ledna 2016

KRÁLOVNA NOCI


"Nový večer, nová nálož odložených....... pochod v kruhu nadouvající každou linku otevřenou partií .....sečtělí nomádové, nýmandi bojující a vytvářející příběhy o přátelích čekajících na odumřelou část sebe sama ....použijí ji, znehodnotí a odhodí ku prospěchu skupiny .... každý den, každou noc.... věří ve vzkříšení ... důvtip je karmou a zásadní odezvou .... pochopíš, že včera ani zítra není ten den .....nutí tě a pobízí k činu ..... ty nevěříš a necháš se stáhnout na dno pytle .... pak to cítíš.... malý spratek ti řve do uší a chvástá se...ničí ti bubínky  ..... skrze celé tělo ti otřásá vnitřnostmi  a ty znovu cítíš, že jsi milion pohybů v kruhu udělal špatně a jen jeden správně  ..... pak? .... pak vnímáš jen ozvěny. Střídavě tušíš....pomíjivě věříš" 






A jako vždy pocity sjížděli školácky epickou vlnu, překřikovaly se, než se jejich hlasy náhodně sesynchronizovaly a nečekaně silně zazpívaly "Teodore, vracíme se domů". Nikdy si nepamatuju určitý věci tak konkrétně a silně a právě pocity jsou to nejdůležitější ....... jsou jako časem vybledlá a opotřebovaná fotografie ..... prostě na ni koukneš a víš ....  nepotřebuješ přesně znát, kde kdo stojí, v jaký části Země, v jakou dobu, co je to sakra za lidi ..... víš prostě, jak ses cítil na základě malých indícií ...... kus papíru ve mě vyvolal to, co se mi Ch. snažil celou dobu zrekapitulovat na základě určitých připomínek .....


Zase jsem se zamyslel a zase jsem vzletěl, vsadím se, že v jiný dimenzi existuje tým se sluchátky a silnou kávou, který z centrálního střediska tyhle moje raketový starty organizuje a po každým úspěšným odpíchnutí ze země slaví, zatím co jejich velitel jen uznale pokývne a dál v ústech převaluje svoji žvýkačku opírajíc se s úlevným a zároveň ustaraným výrazem o pult s výpočetní technikou, protože ví, že tenhle start nebyl poslední a že nikdo z nich se domů k rodině nevrátí. Myslím, že svoji práci miluje i nenávidí..... A nejednou slyším tupé luskání a bouchání. Ch. se zřejmě zase dožaduje mé pozornosti třením prstů a ťukáním jejich klouby o moji lebku. Postupně jsem zaostřil a vidím salátovou mísu plnou...no salátu a nějakých červených, žlutých a zelených zdravých věcí. Otočím hlavu doprava a pomalu se proměňující huhlání prolínané americkým úsměvem hostitele a agresivní gestikulací mi dává najevo, že ten čím dál víc zřetelný luskající zvuk je opravdu alternativa prince a sněhurky.

Dal jsem se tedy znovu jako slušně vychovaný galantní muž do řeči a do chutného jídla připraveného jak jinak, než s láskou a vedl konverzaci jak s Ch. tak s jeho mámou, která se chovala, jako ta nejobyčejnější žena v domácnosti, dávající si za životní cíl a poslání blaho svého po rozvodu jediného muže života.....začal jsem podezírat sám sebe, že blázním, že se nic nestalo a že jsem hlupák, když si myslím, že mě tahle milá a jistě velmi zdrženlivá osoba sváděla......tahle úvaha se mě držela až do dezertu ....jasně do dezertu, kdy mě začal někdo kopat a hladit nohou pod stolem ..... pořád dokola .... ze začátku jsem to bral jako součást Christiánova výkladu o nějaké velice zapeklité problematice, ale postupně jsem začal být nervózní, jako když odháníte teplé noci mouchu a jste líní vstát tu svini poslat přes řeku Styx....v tu chvíli by jste ji dali i desetinásobek drobných pro převozníka (napadlo mě, jestli v týhle době bere kreditní kartu,protože prachy věčně nemám), jako uplátek, aby se vyprovodila sama a vy nemuseli vstávat z vyhřáté postele shánět nástroj zkázy a pokusit se ji v zombie stavu rozmáznout a pomalu si vychutnávat méně častější škubání jejich nožek (muhahaha)...... poslední kapka byla, když mě kopnul tak silně, že jsem si lžičku se šlehačkovým dortem strčil místo úst, do nosu......ohnal jsem se s ní po něm a zakřičel že se do toho nemusí tak vžívat a že mi dostatečně vyhovuje verbální vysvětlení občasně krášlené slinami a nějakým tím silným gestem.....jen na mě nechápavě koukal, utíral si šlehačku z domácího ohozu a jeho máma se chichotala jako puberťačka ... nikdo to už nekomentoval a já cítil ten starý známý šum v hlavě, který mi dával najevo, že jsem zase něco přehnal, nebo udělal špatně....."snad se nečervenám" napadlo mě ... po chvíli  Ch. vstal a já pomalu dojídal ...... když se otočil, znovu se mě dotkla noha a sjela mi od kotníku po celé noze až do rozkroku .....zvedl jsem hlavu a věděl, že nejsem šílený ..... život se zbláznil

"Odpočiň si a vezmi na sebe ty nejlepší hadry, co máš. Dneska tě vezmu do svýho světa". Už v tu chvíli jsem tak nějak tušil, že se mi to nebude líbit a děsil jsem se jak podání, tak představy jeho světa. Je fajn, když se ke mě přidá někdo během večera....ale takhle? Nebaví mě skupinový obrážení barů a závislost na něčích potřebách .......téhle možnosti jsem otevřený až po pár panácích o samotě. Raději se nechám překvapit (jako vždy). Ch. začal svoji čtyř hodinovou pouť za dokonalostí mladého gentlemana  a já? Vyhrabal nejméňe pokrčený bílý triko , černý roztrhaný džíny, koženou bundu a doufal, že když je rozložím rovnomerně na zem, vyžehlí se. Funguje to tak! Čistá pravda.....jen musíš věřit . Čekal jsem tedy, až se můj "outfit" vyřeší sám, otevřel deník a začetl se do pokračování mých zápisků o dětství.

22. září 2012

Dokola, dokola a znovu  ...... čas se stará, pečuje o tebe, ale já se vzdal .... dal jsem sbohem statečným pilotům v zeleno-zlatých uniformách nakopávajícím zadky zlým letcům v tmavých letkách , krásným nevěstám vdávajícím se v obrovských barevných stanech za zvuků piána v doprovodu vodopádů .....zalesněným krajinám posetým čerstvým sněhem a obývaným zmutovanými dinosaury působícím respekt, ale poslouchajícím mě na slovo ......... díval jsem se, jak vše kolem mě plyne .... vnímal jsem smích ostatních a snažil se ho analyzovat ..... přestal jsem mluvit  a začal si vytvářet imaginární přátele ... pomáhali se smířit s tím, že přijde večer, já zavřu oči a přivítám svého oranžového "společníka". Pohádky před spaním, které mi četli máma, táta a občas i jako společenstvo......Ale ani ty nepomáhaly, byť alespoň nepatrně změnit dané téma snů, byly jako poslední večeře.......... dával mi zabrat, nacházel nový a nový způsoby, jak mě mučit ..... tentokrát mi na obrovské obrazovce plné mnoha menších ukazoval sestřihy jeho nejlepších večerů se mnou a chtěl, abych si vybral způsob, jakým to "rozjedeme" dnes. Nevím, jak to dělal, ale měl jsem pocit, že i hlava ve tvaru vagíny se může ďábelsky smát. Začal jsem sebou škubat, křičet .... najednou jsem se ale zmohl na malý odpor..... poprvé za celou tu dobu.......už jsem toho měl dost a zničehonic jsem cítil příliv tepla na tváři ...... jako když pěna v koupeli zrychleně vyprchá a obnažuje vaše tělo, procitl jsem a oči mé mámy ve tmě svítily jako maják a její jemný hlas mě utěšoval. "Teo, co se děje?" ........mlčel jsem, ale nakonec "Je hluboko uvnitř , děsí mě, mučí mě" Hladila mě po tváři, jemným ručníkem stírala pot a její pohled říkal "nech to jít, je to jen sen .... nedovol, aby ti strach vzal nejsvobodnější část sebe sama"  ........ byla pro mě Anděl .....královna noci, které strávila celou noc bedlivou stráží .....a když bylo třeba přišla a porazila mého démona svou laskavostí a starostlivostí  ...... neříkám, že už se nikdy nevrátil, ale já se přestal bát,......věděl jsem, že mám svého ochránce a nakonec? ......  zmizel..........nebavilo ho trápit někoho, kdo není k smrti vystrašený a orosený ledovou tekutinou ..... 
















Žádné komentáře:

Okomentovat