sobota 19. prosince 2015

CHAMELEON



Mám zalepený oči.... nemůžu je otevřít...sakra, cítím se jako Geordi La Forge a nebo  nejvíce pasivní článek na pánský swingers party. Mé vítězství nad zlým Flubberem je ale nevyhnutelné....ostatně jako každé ráno se vyhřívám na výsluní ...metaforicky i doslovně...takový malý úspěch na začátku dne vždy potěší. Koukám se kolem sebe. Hledám něco k snědku. Špatně vidící nahmatávám kolem a jako šprt sražený na kolena a obstoupený záplavou kožených rukávů a ksichtů poslepu švidrám po svých metaforických brýlích.



 "AU, nešahej na mě zmrde" ..... to asi nebyly vlašské ořechy nebo sendvič ....leda, že bych se přes noc nějakým záhadným způsobem přenesl se svým skromným zavazadlem do radiací zamořené oblasti a naučili se mluvit, myslet a mstí se mi svojí sprostou mluvou za pojídání jejich bratrů. Zmátl mě ten papír od novin, do kterýho si většinou balím jídlo. Odvážím si tedy ještě jednou... " sakra, vykouřit mě můžeš až vstanu, teď nemám náladu"...definitivně jsem pochopil, že snídaně na mě nemluví ... i když ... ne, tak zoufalý rozhodně nebudu a pokud spí pod novinama, ani po tepelné úpravě bych se necítil bezpečně před jeho potencionální hygienou  .....

Stále ještě se zalepenýma očima jsem nevěděl, co mám dělat. Nerad oslovuji cizí lidi a obzvlášť, když je nevidím. Připadal jsem si jako při telefonátu ....bože jak já nesnáším, když musím někam volat.....tak jako tak, ten člověk spí a já mám čas obnovit zrak, nasnídat se a rozmyslet si, jakým způsobem zjistím, co dělá pod stejným stromem, na stejný louce u cesty, jako já ....

Tak jo .... vytahuji poslední kus kapesníku, který mi zbyl a třu si oko takovou kadencí, že mi div nevypadne....divný... je mi to příjemný..... první co vidím je "Starosta Brustik vyhlásil další preventivní opatření" nic, jen titulek na přikrývce mého záhadného společníka. Dál nečtu. Tyhle naivní kecy už mě dávno nebaví. Vzápětí zjišťuji, že i já byl naivní, když jsme si myslel, že mám ještě nějaký sendvič. Trošku mě baví představa, že pokukuji po vzdouvající se hromadě novin a pomocí výšky kopečků starých výtisků zoufale odhaduji, kde má asi nohy a že by stejně jednu postrádat mohl .....ale co, tak zase ořechy ( můžu pak hrdě tvrdit, že jsem vegan a živí mě jen superfood" ...než schrastím nějaký maso.

Ležím v trávě, snídám a když se hladím po tváři zjišťuji, že bolest hlavy nebude způsobená jen chlastem...bylo mi divný, proč moje snídaně chutná po krvi smíchané s bůhvíčím a moje pokožka je divně ulepená. No co, prostě se jen zadívám do prázdna  a pomalu zapomínám i dýchat, jak mi je dobře ............ "teď už si sáhnout můžeš, ale chci pár ořechů" .....s chraplavým smíchem hulváta a mluvou testera tabákové korporace se ke mě pomalu blíží .... vypadl mi z hlavy ..."koukám, že vesele pokračuješ tam, kde jsme včera končili...kde ji máš schovanou, dej mi napít" ...koukám nechápavě.... "jen si z tebe dělám prdel kamaráde, ty ses včera asi dobře sundal..... tak jen pro pořádek.. já jsem Christian, ale většinou mi nikdo jiný neřekne jinak než Chameleon" .........začal mi bez váhání a bez požádání povídat o a naší údajně společné noci .....

Dozvěděl jsem se spousty zajímavých věcí. Průběh se zdál klasický....... bar, pití, primalex holky s mozajkovým obličejem, spousta narážek na to, jak jsem pomalovaný, ať už výsměšné od mastodontů v tričkách s límečkem líbajicích synchronizovaně své vodou napumpované bicepsy či obdivné od žen/dívek kroužících jako supy čekající na příběh o lásce na první pohled při decentním osvětlení, postávání u stoliček a poutavé muziky diskžokeje Barona (kurva, měl bych přestat chodit pít na takový místa) ,   .... jedna věc mě ale překvapila .....Christi...Chameleona jsem potkal až venku, pryč z tohohole pekla .....zrovna si mě podával k večeři místo proteinu jeden mladík (čti chodící testosteron) za to, že jsem se líbil jeho konkubíně  a zatahal ji za tvář....tak zlý by to asi nebylo, kdybych mě opilého nenapadlo zpestřit si večer mojí oblíbenou kratochvílí .... házení podtácků na debilní lidi mě vždy pobaví ... neškodné gesto výsměchu, za které jsem už párkrát zaplatil ...nicméně Chameleon viděl moji kymácející postavu schytávat dělové rány, žvatlat nelogické argumenty a rozhodl se mi hrdinsky přispěchat na pomoc. Výsledek? Šel k zemi ještě dřív než já. No a jakmile se klučina vyřádil a šel oslavovat své mužství .... popadl jsem svého nového přítele a rozhodl se zásobovat ho celý večer whiskey.... údajně to byl fajn večer ...nakonec mě chtěl vzít Ch. k němu domů ....bohužel řidič taxiku tak nějak od začátku tušil, že naše vtipu ve stylu "kámo, za ten chlast jsem utratil všechny svoje prachy" který tak úplně nebyly vtipy opravdu vtipy nejsou a v záchvatu běsu nás vykopal uprostřed cesty na louce.....

"půjdu si ještě lehnout kamaráde a pak vyrazíme ke mně. Tam se budeme mít královsky". Využil jsem delší chvíle a za hlasitého chrápání jsem začal listovat svým deníkem.....píšu si ho od začátku svojí cesty.


20. září 2012

Dětství...... jako pozorovat kapku stékající po skle ze svého úkrytu....být fascinován nevyzpytatelností její cesty ..... přemýšlet na maličkostmi ji ovlivňujícími  .... je to jen předvoj, náhodná krása před opravdovou průtrží ... a najednou? Spartakiáda! Tanec ve vyrytých kolejích. Je nádherné pozorovat takovou scenérii a ještě víc být součástí. Jedna z věcí, který mě poznamenaly ....pokud nepočítám ten nespočet úderů do hlavy, pádů do vypuštěného bazénu, vyražených dechů, rvaček provázející další rány, prsty v elektrických zásuvkách, pojídání záhadných bobulí, zlomeniny, horrory a hodiny hrůzy trávené sám doma promočený (neplést si se slovem pomočený) pod peřinou, než se rodiče vrátí ................................................................................................. ....................................čekej pokračování 





6 komentářů:

  1. Nejsem si jistá, jestli ten článek chápu. Asi spíš nechápu. Ale je to báječný <3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to prvni kapitola knizky a pribehu....trochu autobiografie, trochu skrytych metafor.... pribeh, ktery se bude pomalu odhalovat

      Vymazat
  2. Páni, páni, páni. Tvůj styl psaní je obdivuhodný. A to neříkám jen tak, ne často se mi stáva, že mě někdo zaujme (hahaha). Mě čtení blogů nikdy moc nebralo, nejspíš z důvodu, že mě to prostě nebaví. Ale u tebe je to jiný. Hltám každý tvůj řádek. Chci ti jen říct, jen tak dál.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dekuji, dekuji, dekuji... konecne jsem si definitivne srovnal hlave co a jak chci pouzit ve sve "knize" a doufam, ze to bude spolu fungovat... budu rad, kdyz me budes dal cist....ps: taky me malo,co bavi... blogy se zmenily na reklamni plochu velkych korporaci a agentur, ktery vyuzivaji naivni holky, ktery mely moc neco zmenit ale stali se jen dojnicemi... samozrejme existuji vyjimky... prevazne ale prazdny obsah, nudně fotky a postoj ala "koukejte jsem krasna a mam krasny zivot"..

      Vymazat