středa 14. října 2015

DNY NIKDY NEBUDOU STEJNÉ


Hezké odpoledne, teda alespoń v tohle období plánuju tenhle článek zveřejnit. Fakt je ten, že jsou tři hodiny ráno a já (zase) nemůžu spát. V hlavě se mi honí až moc myšlenek........




Za prvé bych chtěl strašně moc poděkovat za komentáře k poslednímu článku. Moc mi pomohly a přesvědčily o tom, že bylo správný jít s tím ven... to a mnohem víc. Stejně tak děkuji všem, kteří si našli čas a článek si přečetli. Dále mě opravdu moc těší, že ačkoli můj blog není vyloženě trendy a články přidávám velice sporadicky, našlo si k němu cestu téměř deset tisíc návštěvníků.. To opravdu nechápu...je to pro mě dost šílený číslo vzhledem k tomu, že když si mě na insta za poslední tři dny přidalo 10 lidí, bral jsem to jako mexickou vlnu sledování....haha

Strašně moc se toho změnilo......i za tak krátkou dobu......můj poslední (publikovaný) článek jsem sdílel z jednoho důvodu.... v tu chvíli jsem ze sebe potřeboval dostat jed.....potřeboval jsem nahlas "vykřičet" co se děje a jelikož nejsem od přírody a ze zvyku (protože v naší velké rodině křičí všichni, přes sebe, na sebe) příliš hlučný, vypsal jsem se......a jak to tak bývá, od tý doby to šlo všechno neuvěřitelně rychle z kopce ...tak obrovské skoky v pocitech a změny nálady jsem snad ještě nezažil ....bylo to peklo ..v jednu chvíli jste štěstím bez sebe, smějete se na lidi okolo, plánujete, jak bude všechno nejlepší na světě a chvíli na to úzkost a sebezničující nálady.....a nejednou se dostane za hranu....něco ve vás praskne, zmizí pojistky a  z ničeho nic nejde přestat  .....  všechno je tak náhlý ...bez varování ...

Detaily jsou nepodstatné, můžu ale říct, že jsem zažil druhý nejhorší večer mýho života ..... psychicky, fyzicky ......ale něco se změnilo....když se totiž dostanete za hranu, když přetížíte svoje já...zresetujete se ...... ze dne na den se mi změnil celý život .....v dojezdu jsem to bral hodně špatně ....nevěděl jsem, co dělat....ta nepředstavitelná realita mě zabíjela až do chvíle, kdy jsem den nebo dva po tom prohlížel staré soubory v počítači a narazil jsem na jednu věc......skladbu..... mnou napsanou a nahranou klavírní skladbu .... tak šťastný okamžik jsme snad ještě nezažil....vzpomněl jsem si na všechno .... na hodiny 3 roky zpět, kdy jsem seděl v hudebně na olomouckých kolejích, popíjel Jacka, cítil se svobodný a nechal dělat svoji hlavu, co se jí zamane.....začal jsem se nahlas smát, byl jsem šťastný...jako bych najednou viděl, čeho jsem schopný a kolik toho ve mě je ..... protože ta skladba je čistý produkt mě samotného a je to nejlepší, co jsme kdy slyšel, i když kvalita je otřesná, stejně jako má technická zdatnost hry na klavír

To byl ten bod....ta chvíle, kdy jsem se rozhodl vše změnit. Zase se mi vrátila chuť kreslit. Chuť zpívat každé ráno, hrát na kytaru, psát, procházet se parkem, cvičit. Můj vlastní výtvor mě přesvědčil o tom, jaký mám potenciál, ale hlavně mě vyvedl z omylu. Bojoval jsem s tím, že jsem si myslel, že nejsem moc dobrý...porovnával jsem se s ostatníma i když jsem nechtěl.....měl jsem pocit, že musím vypadat jako X, mít plat jako Y, fame jako Z ..... omyl! Má práce mě dohnala, aby mi ukázala, že jediný, komu se mám zodpovídat, komu mám něco dokazovat, s kým se mám srovnávat jsem já a mé minulé já.

Mohlo by se zdát, že najednou mám recept na štěstí...že jsme najednou zdravý a veselý ...není to tak.....ve většině případů jsem pořád nijaký, pořád se necítím ideálně...pořád mám v sobě démony...... je tu ovšem jeden podstatný rozdíl....vím, že skvělý dny zase přijdou a že se budu smát, protože už vím, jak a za co bojovat ......nikdy nebudu stále usměvavý, nikdy nebudu lev salónů s milionem přátel a asi budu vždy trochu jako rtuť ... ale už taky nebudu hledat poklad na konci duhy.....budu si chodit po duze svým vlastním způsobem a kdo ví, třeba ho jednou najdu (a kdyby ne, tak ne)....jako Darek...ten pravý Darek

Lituju spousty věcí a možností, které jsem zahodil , ale nikdy nepřestanu litovat jediné chyby, kterou jsem udělal dvakrát. Všechno ostatní se zřejmě stát mělo. Jenže teď už jenom nelituju, taky si vzpomínám a vážím si. ale o tom příště ......... díky za pozornost

5 komentářů:

  1. Dôležitejšia je kvalita, nie kvantita. Mne neprekáža, že sa tu neobjavujú články každý druhý deň, o to viac sa potom teším, keď sa zjaví niečo nové, že si to prečítam. Čo musím povedať je to, že toto je jeden z najúprimnejších blogov, ktoré poznám. Preto tu rada chodím, lebo je to úplne iné ako ostatné blog... a koniec koncov aj ako môj. Všetky tieto články ma neuveriteľne inšpirujú! <3
    DominicaLand

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji, vážím si toho a rád si pročtu tvůj blog...

      Vymazat
  2. Super článok. Ja sa vyše roka snažím zbaviť úzkosti a panickej poruchy. Je dobré vedieť, že nie som sama s týmito problémami. Píš aj naďalej ‼️ ildi b.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Co víc ti můžu popřát než hodně štěstí. Psát chci i nadále, naplńuje mě to víc a víc

      Vymazat
  3. Deprese nemam,tedy aspoň tu jakože opravdovou a vůbec si to neumím představit tak nevím co napsat jen chci něco napsat co te aspoň povzbudí, i když myslím že ty si ve svým živote ty spravny věci najdeš. Snad jen jeden postřeh...neres opravdu ne podstatný věci, vaz si důležitých a dělej co umíš a co te naplňuje a to bezesporu psaní je.Vracim se k tobě jednou za čas ale vracím.

    OdpovědětVymazat